Nechme se hýčkat

Je tu podzim. Letní dny už odevzdaly svou vládu. Příroda se převléká do teplých barev. Barev tichých, konejšivých, harmonických. Ty září v ubývajícím světle. Slunce už jen na krátké chvíle rozzáří vše kolem nás.

Cítím velkou chut´ po uklidnění, rozjímání, po tiché harmonii. Ta touha po velkých zážitcích, prožitcích ustupuje. Pomalu nastává čas vnitřního procitnutí. Čas schoulit se do sebe, čas sklizně, čas kladení si otázek, co jsme udělali. Co jsme zasadili. Co sklidíme. Co dokončíme. Kam spějeme. Jako ta příroda cítíme, že to tak má být.

Ale ještě chvíli nastavme tvář slunci a nechme se jím ještě hýčkat.