Kvetoucí mandloně - detail šatů

(Vincent van Gogh)

Dívám se na obraz kvetoucí mandloně od Vincenta. Vidím představách, jak prochází krajinou v Provence blízko Arles se svým malířským stojanem a barvami, slaměný klobouk proti slunci mu zčásti zakrývá jeho zamyšlenou tvář s ostrými rysy a plachýma očima. 

Jde shrbený a pohroužený do svých myšlenek. Před ním se rozzáří růžová záplava malých kvítků, sad kvetoucích mandloní vítá umělce a vzbuzuje u Vincenta lehký úsměv Zastaví se, rozhlédne. 

Očima hledá místo pro stojan, který chce ,,zavrtat" do ještě zmrzlé země. Nejde to. Trochu znervozní. Něco si v duchu zašeptá, je neklidný. Má už velké nutkání mít štětec v ruce a začít. A najednou i příroda ztiší. Nechce rušit velkého umělce v jeho díle. Mandloně začínají kvést i na Vincentově plátně. Vincent maluje horlivě, soustředěně, je ve svém světě. Maluje strom opředený mýty. Maluje umělec opředen mýty. Vincent tuší, že mají něco společného. Děkuji, Vincente!